Stojí za poslech

D. v autě poslouchá Vltavu. Já teda z toho šmidlikání( vážné hudby) během chvilky chytám melancholii, takže přelaďuju. Na druhou stranu díky tomu mi posílá během práce moc hezké rozhovory a poslechové čtení, ke kterým bych se nikdy nedostala.

Takže když šmrdlikám v ateliéru ty svoje skicy, pouštím si všechno, co mi přejde od něj přes messenger.

Tady   na stránkách Českého rozhlasu je spousta krásného čtení, rozhovorů. Je třeba pravidelně sledovat, protože některé relace mají omezenou dobu pro poslech. Třeba povídka od Georege Tabori : Weissmann a Rudá tvář.


Ve hře Weissmann a Rudá tvář (nebo také Bílý muž a Rudá tvář) se na poušti potkávají židovský vdovec Weissmann a indián Rudá tvář. Oba dobře znají ponížení a utrpení, které člověku může přinést jeho původ, náboženství nebo etnická příslušnost, přestože, jak píše Tabori, „pod kůží jsou všichni lidé stejní“. V závěru hry, kterou autor s ironií sobě vlastní opatřil podtitulem „židovský western“, se spolu trumfují výčtem příkoří, která jim život přinesl, i když je jasné, že takový souboj může mít stěží skutečného vítěze.