Čím mám více času...

..tím víc mám zachvaty přestavování. Včera jsem zase přeskládala celý mini obchod v galerii. Odšroubovala police, přesunula regály a ty červené nehty , co jsem si ráno namalovala , jakože aspoň jednou v roce budu za dámu, nabraly lehce patinovaný vzhled.

Zastavilo se tam pár klientů popřát k svátkům a dovezli zabalené drobnosti. Trochu mě to nakoplo dokoupit ještě dárky pro lidi, co to nečekají , protože  ten blažený pocit , že na Vás někdo myslí, je docela fajn.

Lucie mi věnovala   krásné prkýnko, z kterého mám ukrutnou radost. Bude se mi hodit do nové kuchyně, kterou plánuju asi tak  pět let a štve mě na ní  úplně všechno. Od odrbaných dvířek, malé pracovní plochy, minimálních úložných prostor , nedodělků, které se samozřejmě  už nikdy nedodělají... prostě je úplně na prd.
A úplně nejhorší je, jak vidím své klienty, jak to mají hezké( ano, Soňo, pochval si to) , dotažené, funkční...to ve vás postupně začne narůstat tichá závist a závidět se nemá. Nezbývá než s tím něco udělat.


S tím vším se pojí moje vánoční přání od bráchy. Původně jsem si vymyslela rádio do kuchyně, ale teď se mi zdá, že mě víc potěší příklepová vrtačka.
A jsme zpátky u Vánoc. Hezký oslí můstek a můžu pokračovat s vánoční tématikou.

.........

Vydržíte dárek nerozbalit, když ho dostanete o dva dny dřív? Já ne!
Z jednoho dárku se vyklubal svícen od Bořka Šípka. Oléé.

Synovci jsem pořídila snídaňové nádobí. Dítě, které může mít všechno, proto jsem se rozhodla, že od tety z Moravy, bude dostávat hlavně design.
Nádobí navrhují pro dánskou firmu ilustrátoři a u nás ho prodává NILA.