Lenka a Markéta na skok v galerii

Nějak to tu Prahu k nám táhne.

MYYNA   a   ZAHRADA NA NITI 

Lenka i Markéta jsou ve fázi podnikání, kdy pracují od nevidím do nevidím. 

Ale na obou je vidět, jak je to zároveň strašně moc baví.

To mi připomíná, že jsem chtěla koupit od Lenky Růže z Jericha. ( taky potřebuju obdarovat paní učitelky) Vypadá to jako seschlá mořská rostlina, ale jen do chvíle, než se namočí.

Mimochodem. Objednaly jste si tolik keramiky v  dárkovém balení, že jsem musela nakoupit novou várku krabic. Budou  i  režné krabičky. Zkusím nafotit a vložit. Díky za nákupy.

Měla bych pověsit ještě tři obrazy. Zítra to snad dobouchám.

Finišujeme...

...se školou.
Kromě vytahování známek se zdokonalujeme v kutilství.
D. odjel služebně do ciziny, my dotahujeme pokoje.
Včera jsme s Borkem koupili komodu a ačkoli se na začátku zdálo, že  Borek montáž vzdá, nakonec pod dohledem nábytek smontoval. Hezké to tam má.


Večer jsme koukali s B. na napínavý film ( hrozná blbost), ale já se umím bát úplně u všeho.

Když koukám s D., mám zákaz schovávat se pod peřinu, jinak film zastavuje. Hotový teror:)

Bílá podlaha v pracovně super, ale musí se nad ní levitovat. Koupila jsem koberec. Ve slevě. V IKEA. Jak jinak.
První den v nové pracovně byl trochu šok. Hluk od cesty, slunce až po poledni, pračka a sušička přiliš blízko pokoje na to, abych je zapla během práce.
Druhý den už jen samá pozitiva. Nižší teplota než na půdě, víc světla ( i na focení) a hlavně se mi tady vleze String.

                                 Dárky pro paní učitelky a koberec v pracovně .
Hned jak navrtám String , nacpu i serepetičky, i když jsem se holedbala, že je nepotřebuju.

Škatulata

Borek je na půdě , my máme novou pracovnu. Sice podstatně menší, ale D. se nemusí u stropu zohýbat. Pomalu a jistě zjišťuju, že nepotřebuju k práci mrtě časopisů , knih, serepetiček v šuplíkách, papírků a složek. Potřebuju klid, být sama a nekoukat na instagram.

Pracovní ( prohlá) deska provizorní, než budeme mít každý svůj stůl.

V obývacím pokoji trochu sklad.

..a nové polštáře.

....

V kuchyni jsme zredukovali taky spoustu věcí. Přeskládali na jiná místa. Rázem je celá pracovní plocha bez komínů skleniček, prkýnek, přísad do omáček. Vypadá to tady jako u lidí. Jen mi pořád chybí ten obklad. Tak snad letos do toho prásknu.

Pro velký úspěch i letos ....

...  DÁRKOVÉ BALENÍ  zdarma pro paňučitelky.

Do krabičky se vejde: espresso, hrnek 2,5 dl, svíčka, lis na citrus. Myslím, že tam nemám nafocený espresso krokus, ale ten je taky k mání.

Fotky z ateliéru

 Už chápu, proč jsou její obrazy tak krásné a hluboké. Adéla je nesmírně milá, vnímavá a i přes velký úspěch , skromná žena.( její obrazy se skupují do soukromých sbírek) 

Pokud toužíte po obrazu, můžu Vám poslat ceny a náhledy .

Adéla Janská /nar. 1981 v Olomouci/ studovala v letech 2000 – 2003 na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve studiu pokračovala na Akademii výtvarného umění v Banské Bystrici v přípravném ateliéru doc. Klaudie Kosziby /2003-2004/, následně v ateliéru současné malby /2004-2007/ a volných malířských disciplín /2007-2009/ prof. Františka Hodonského. V roce 2009 studium zakončila diplomovou prací s názvem Vlny. Od roku 2011 působí na Střední škole designu a módy v Prostějově, kde vede Ateliér malby.

                                                             Obraz za bublinkovou folií
                                                                        foto: Dan

Pro obrazy

Cestou do Olomouce jsme rozvezli pneumatiky, zpátky jsme vezli poklad.

Než Marek vytvoří plakát, můžete si aspoň zapsat do diáře datum  vernisáže 7.6. v 19 hod v Galerii Krystal / Adéla Janská

Krásně to v galerií voní barvami.

Konečně motivace vydělávat peníze, abych si jeden mohla koupit.

Provizorium

Provizorní kancelář v jídelně ( protože hlídám psa ), provizorní stůl a vlasně kam se podívám, všude něco provizorního. 

Od Vánoc hledám jídelní stůl a židle k naší staré knihovně. Lehké navrhovat druhým, těžké pro sebe.

Kupodivu se mi v jídelně pracuje lépe i za zvuku televize ( Borek) a cinkotu nádobí ( Dan dělá skvělé amolety a špagety na mnoho způsobů) . 

 (A ano. Plakáty , co měl Viktor ve Stockholmském díle ČT. )

A jinak?

V práci moc interiérů najednou. Spoustu se jich protáhlo, noví přibyli.  Stop stav až do konce roku.

K večeru jsem to z galerii vzala přes knihu a vzala jednu oddechovku. 

Už rok nečtu beletrii. Jen znovu Hrabala.

Tak třeba to s Třeštíkem prolomím:)

Zajímavý článek o českých čtenářkách TADY

Bday

on ví jakou

od D.

A taky vyjížďka na koních. (to bude veselo)

Jsem z těch všech oslav tak unavená, že jsme to dnes pojali velmi odpočinkově. 

D. zahradník

Na moji počest uspořádala Evropská liga finále. Jen asi zapomněli, že fotbalu nerozumím:)

                                                                     Borek bagruje.

David  v Praze na praxi u bráchy v kanceláři .

Kdybyste nevěděli...

...co s penězi. Nebo jste měli pocit, že vás peníze kazí:)

Služba Mobilní hospic  stojí za podporu. Stovka ke stovce a je z toho auto, které ke své práci potřebují.

Kolik máte bot?

Co se týká počtu bot, mám pocit, že mezi ženami je značný nepoměr.

Já napočítala devět párů bot na celý rok. Z toho dvoje běžecké. Takže vlastně sedm.

Všechny ráda nosím, kromě těch nových běžeckých, které jsou sice ultra lehké, ale nedrží mi klenbu, takže už na pátém kilometru trpím.( vložkou vyrovnám )

Chybí mi boty na podpatku.

K botám na podpadku by se měla psát instruktáž. Jako třeba: vyhýbejte se odtokovým mřížkám na zahradě. 

Mami, tak ty boty, co jsi mi půjčila, už ti nevrátím.

...

Na posledním mejdanu jsme probíraly i téma, jak je úlevné žít v Havířově, co se týká módy.

 Laťka je tak nízko, že jí překonáte i sedmi páry bot.

Nicméně jsem tento týden neodolala a koupila si boty od TOMS . V Praze už je nosí roky, ale my vidláci jásáme až teď. A jak jsem na příběhy vysazená, tak tenhle se mi líbí.

Unikátní boty s unikátním příběhem. Boty Toms jsou proslulé především svým konceptem One For One. Znamená to, že když si zakoupíte jeden pár bot Toms, druhý pár obdrží někdo, kdo je v nouzi a nemůže si je dovolit. Jednoduchý nápad, ale nám přijde naprosto geniální.

                                          Dárek od By Bro. Mám z něj ohromnou radost.


a koho zajímá co jsou to za boty:

bílé tenisky asi deset let staré, ale pořád skvělé ADIDAS
kotníkové kožené na šněrování ECCO
kotníkové kožené na zips ECCO v Ostravě máme prodejnu se slevněnými botami
nazouvací plátěné tři roky staré z H&M v chlapeckém oddělení
kožené piškoty netuším odkud jsou a mám je nejméně šest let
páskové kožené letní Baťa
nové běžecké Salamon
kožené dřeváky z mého eshopu
kožené zimní kozačky Legero

Diagnóza F

Zajímavý pořad na radiu Wave. Nejen o duševních nemocech s psychology, psychiatry a psychoterapeuty.

Ne, že by mě někdy přepadávaly nějaké chandry( tak leda únava), ale člověk se  v pořadu dozví spoustu zajímavých věcí. O párové terapii, o porodu, sezónních úzkostech, o době ,,onlajnové".
Všechny rozhovory se dají přehrát zpětně.

Mejdan a jiné věci

V sobotu jsme si  udělaly mejdan. Od šesti večer do jedné ráno. Vypadá to, že výdrž pořád máme.

A co se týká alkoholu, v tom jsme rok od roku lepší:)

Klasická sestava. Gabka , Silva, Monika, Alice a přijela i Hanele.

Probíraly jsme celkem těžká témata. Umrtí, demence příbuzných. Některé z našich děti zápasí s různými věcmi. Ale jak mi později napsala Alice, je vzácné, že přes naši různost se pořád rády vidíme a máme si co říct. 

Musím se pochválit. Moje špízy všem chutnaly. Jen ty poslední jsem spálila na uhel.

Včera se D. rozhodl, že udělá ohniště. Vypadá trochu  neandrtálsky, ale aspoň to zapadá do naší nepěstěné zahrady. 

Na státní svátek jsem den totálně zabila. Trochu prací. ( naložit pec , 3D dalšího kadeřnictví, odepisování na mejly, plánky na výrobu nábytku) , ale hlavně jsem  četla a spala.

SOUČASNÉ umění

Úplnou náhodou jsem narazila na blog grafika   Pavla Beneše , pročítám zpětně.

...Každé dílo bylo ve své podstatě opatřeno minimálně jednostránkovou popiskou od autora, a dalšími několika stránkami textu od kurátorů. Mně to prostě přijde užvaněné. A udivuje mě, jak všichni ti umělci vystavují úplně všechno, čeho se jejich ruka při tvorbě toho kterého „konceptu“ dotkne; kdejakou umolousanou skicu, pitomý nákres nebo poznámku vystaví a ještě tím podpoří můj dojem, že skrze tyhle pracovní podklady nehledají nějakou správnou a ideální cestu k řešení, ale za řešení považují už jen to, že se problematikou zabývají. Jako kdybych si při koncertě musel poslechnout i všechny nakonec nepoužité nepovedené a falešné akordy a motivy, a bylo by na mně, jakou si z té kakofonie vyberu podstatnou linku....