Neměla jsem v Praze stání. Jela jsem skoro na otočku.
Včera jsem cestou ze sousední vesnice trhala třešně, šla nejpomaleji jak jen to šlo ( ono to s dvěmi skleničkami vína v sobě ani rychleji vlastně nešlo), všude pole a zahrádky plné listové zeleniny.
U vína jsme se Silvou probraly její výlet do Barcelóny a můj třídní sraz.
Čtyři moje spolužačky dobrovolně nemají děti.( jsme ročník 73)
Jsou ale lidé, kteří mají pocit, že přece KAŽDÝ dřív nebo později dítě chtít bude. Pokud nechce, je sobec, divný a kdo ví co ještě.
Chápu, že pro někoho mít děti je absolutní štěstí, ale nechápu, proč si myslí, že tak to mají všichni lidé na světě a ještě mají potřebu to probírat.
( večer mi píše D. ....že kouká v televizi na Dyka a Vilhemovou...jak jim to spolu sluší...vím, co mi tím chce říct)
A jak tak jdu tou třešňovou alejí, říkám si, že ještě trochu víc a z toho blaha se mi rozskočí srdce.
V noci se s D. něčemu smějeme.
Good Year
foto: D
8 komentářů:
Je TAAAK hezky, ze se mate radi. A je moc fajn, jak obycejne o tom umite psat!
Moc hezky článek! <3
Děkuju:) Gabko a Olívko
To je láska a krásná a táák moc hezky se to čte. A jen tak dál...moc Vám to přeji !
A mně přijde skvělý, že žijeme v časech, kdy si žena může vybrat, že děti nechce a přitom prožít plnohodnotný a naplněný život, aniž by ji okolí za to odsuzovalo.
To je štěstí. A krásně popsaný. ♥
Soni,já jsem sice o dvacet let starší ,ale tááák moc ráda Vás čtu !
Štěstí,láska ,ale zároveň i pokora.To se mi u Vás líbí.
Zdena
To mám radost❤️
Okomentovat