Vypadá to...

..že se jen poflakuju, ale zas tak hrozné to se mnou není.

Dělám na několika projektech . Ten největší ( rekonstrukce objektu cca 200m2 )jde podezřele hladce .


--------------


O víkendu jsem zabila spoutu času čtením blogu, o kterém se zmínila Grétka.

Olga Sládková  , holka původem ze Slezska.

,,Chtěla jsem být postupně kočkou, ilustrátorkou, učitelkou, módní návrhářkou, podnikatelkou, architektkou, lesníkem, personalistkou, modelkou, stylistkou, módní žurnalistkou, nákupčí, hairstylistkou...  (o tom jak jsem se snažila být posledně jmenovanými můžete číst v historii blogu) Doma mi řekli, že blbá nejsem, jenom líná. A že mě podpoří když uvidí, že se snažím - ale dokud jsem bydlela s rodiči, vždycky nakonec přišel někdo moudrý a rozmluvil mi to. A pak, když už to bylo na mě, vždycky se našel někdo lepší. Někdo talentovanější. Bylo jasné, že nejsem dost dobrá."

Prvních osm let psaní o módě jsem dost přeskakovala. Ale od 30.9. 2016 mě to baví moc.
Skvělé postřehy, nadhled, upřímnost. Třeba TADY 
Kvituju, že nemá syndrom Doroty Máchalové ,,Nechápu, jak jsem tak dlouho mohla žít po selku.", což se o všech, co se do Prahy odstěhovali,  nedá říct.

A co obdivuju nejvíc, její odvahu uzavřít některé kapitoly svého života. Možná je to díky oboru, kterému se věnuje. Hezky si to zanalyzuje a i když to není jednoduché, opustí obor, kterému se věnovala několik let  + vložila nemalé peníze na rozvoj.

Včera jsem celé  odpoledne myslela na to, že až dotočím hrnky, dám si sprchu, zalezu do postele a budu si číst Sběrnou knihu.

                           Tip na dárek. Pro bráchu a synovce. Pískací trička.