Je asi zbytečné rozepisovat, jak bylo v Kunštátu. Každý rok svižně, milí lidi a tentokrát i báječné počasí.
Co mi v hlavě utkvělo, byly příběhy mých kamarádek. Všechny jak přes kopírák.
To, že se starají o úklid, vaření , příprava do školy s dětmi ( samozřejmě k tomu chodí do práce ) berou jako samozřejmost. Stačilo by jim jen to málo. Aby s nimi chlap mluvil hezky, dal najevo, jak je rád, že je má, pochválil, byl gentleman, sem tam jim s něčím pomohl...jenže i to je mužům za těžko.
Hrozně mě pobavilo video ENOUGH, které nedávno sdílela Andrea.
Je to ten stav, kdy máte chuť zakřičet nebo do něčeho kopnout.
Ale úplně nejvíc si prostě jen lehnout a nic.
3 komentáře:
To video je skvělý. Ivča
Škoda jen, že příběhy žen čtou zase jenom ženy. Muži by se ale v příbězích svých žen zřejmě nenašli. Oni mají příběhy své.
Děkuju Vám, Soňo!
Přesně tohle jsem teď potřebovala vidět ♥
Okomentovat