...se do konce života snad nenabažím.
I když jsem měla první dítě ve 27 a druhé ve 30, i tak jsem se dočkala období, když už zas volno mám a jsem vlastně ještě relativně mladá.
Pokud se mládí počítá podle toho, jak se člověk cítí. Fyzicky se cítím lépe než ve třiceti. Tehdy jsem byla vychrtlá na kost ( 47 kg tadááá) a neuběhla bych ani kilometr.
A najednou jsou děti skoro dospělé. Starší pobývá o víkendech u přítelkyně, mladší s kamarádkami jezdí na snowboard.
Když konečně odpadne zajišťování programu na víkend, doučování do školy, je toho volna tolik, že občas nevím, jak s ním naložit.
V sobotu jsem se byla účelně projít ke kamarádce, abychom pak vyrazily do sauny . Ležet nahá, koukat na zasněžené koruny stromů a rampouchy na střeše by dřív byla kvůli mojí stydlivosti hrozná křeč, teď si to užívám.(
chodím jen do dámské sauny)
Odpoledne oslava narozenin kamarádky. Prostředím i hudební produkcí, jako bych se ocitla o 30 let zpět, ale bylo to milé. Vlastně víc, než jsem čekala.
V neděli společný úklid, nákup bot, večeře v restauraci.
.......
Začátkem týdne jsem objela dvě stavby a pak hezky zakutaná doma u počítače.
Konečně jsem našla další schopné truhláře. U všech realizací dělám nábytek na míru. Jsou dny, kdy jen kreslím výkresy na výrobu.
Poslední týdny se mi ozývají samí zajímaví lidé. Evangelickou faru v Olomouci jsem nemohla odmítnout, už jenom proto (
nebo pro to ?) krásné město. Takže v neděli pracovní schůzka, oběd a scuk s Adélou Jánskou.
D. se obvykle během mojí pracovní schůzky odklidí někam do restaurace a něco si čte.
V Olomouci obzvláště rád.
Chci být do konce života stejně stará, mít stejnou práci, stejné lidi kolem sebe... pak by ten věčný život nebyl vůbec špatný.