Každý rok mi brácha pošle na účet peníze, ať si něco koupím pod stromek.
Já vím, žádné překvapení, ale mně to nevadí.
Vybrala jsem si koženou pánskou tašku s krásnou kostkovanou podšívkou.
Jsem trochu marod. Nikdo mi sice neplatí nemocenskou, ale aspoň můžu pracovat z postele, kdykoliv to potřebuju.
Není se mnou moc sranda.
Saša doučovala Borka chemii a fyziku. V době, když věděla, že jí moc času nezbývá. ( my to nevěděli) . Byla mladší než já.Se Sašou jsme se poznaly v rodinném centru. ( před 14 lety jsem založila rodinné centrum a vedla ho asi 8 let). Saša se připojila jako dobrovolník ve chvíli, kdy já už jsem ryla hubou o zem. Nový vítr, energie a nadšení ... byla jedna z těch, co mi byla oporou.
Myslím, že i kvůli těmto událostem, stejně jako když onemocněl Janek od Gabky před osmi lety, se můj život překopal. Přestala jsem řešit blbosti a začala víc žít život, jaký bych chtěla.
Jankův boj s rakovinou je happy end. Doporučuju číst od 10.9.2010
I když to před tím stojí taky za to.
6 komentářů:
Máte pravdu Soni...máme obrovské existen.problémy,řešíme je,už se z bahna dostáváme.Ještě problémy se synem...K tomu jsem onemocněla,říkám té chorobě bestie.Je nevyléčitelná..A já už vím,že život se má žít.Raduji se z maličkostí.Každý den se modlím abych tu bestii.porazila.Uzdravte se.
Pardon...Hezké dny.JP
Jiři, kdybych mohla, obejmu vás.
Děkuji...já k Vám chodím na návštěvu ráda.Moc.Nejsem tak sama...Když sama jsem a nechci.JP
Slibuju, že už budu psát jen samé odpočinkové texty. Špatných zpráv je okolo až až.
Soni...to si vždycky říkám, radovat se z maličkostí.
Okomentovat