Klasicky mě napadají dárky s půlročním zpožděním, ale do dalších narozenin je zapomenu. Letos jsem měla jasno. Přála jsem si od mamky batoh ( nakonec jsem ten vítězný batoh vrátila, byl moc mohutný ) . Tenhle není vůbec městský, je na hory a kdyby mě náhodou zas popadlo běhání, tak i na běh. Je ultra lehký, na první pohled pidi, ale vejde se do něj hodně .
Boty od bráchy.
Loni jsem kamarádky uprosila, ať si každá nacvičí píseň. Opravdu to vzaly zodpovědně i s kostýmy.
Letos si přeju, aby dorazily jako tradiční Japonky.
Jdu studovat, jak se dělá sushi.
Žádné komentáře:
Okomentovat