Tak na půl...

...dovolená.
Hlídáme Maxe. Sotva chodí, ale pořád se ještě umí zaradovat. Hrozně milej pes.
Borek sám doma. Celý šťastný.

Pracuju, ale méně než jsem plánovala. O to víc mám čas myslet na galerii.
Dělat tři věci na plno ( interiéry, keramiku a galerii)  mi moc nejde. Asi mi nezbude nic jiného, než být víc organizovaná, nelelkovat na instagramu a vymyslet systém, kdy se čemu budu věnovat.
....
Včera u bazénu jsem poslouchala další díl O kousek blíž (  podcast mám čím dál radši) . Ozýval se ve mě ďábelský hlas. ,,No jo, to se to píše kniha, když jí manžel živí, děti má ve školce, finance na vydání knihy taky neřeší." Zklamaná ze sebe, že mě vůbec něco takového napadlo. Vždyť to je přesně to, co mě na druhých štve. To neustálé hodnocení.
KNIHA  opravdu krásná.

To mi připomíná, že nemám skoro žádné dárky pro bráchu ( letos padesátka) , jeho syna Augustýna a D.
Všichni se narodili skoro v jeden den. Všichni tři výrazné osobnosti, kterým je těžké něco vybrat.
D. navíc každý rok pro mě vymyslí hrozně krásný dárek a to je pak těžké dorovnat.
....

Včera na otočku do Olomouce . Odvézt dědu z nemocnice domů. Jinej by si na bolesti, samotu a stáří stěžoval, ale on vždycky dobře naladěný i s rozřezanou nohou. Cestou zpátky jsme se všichni zastavili na oběd. Taková ta klasická hospoda na růžku, s oprýskanými kaslíkovými okny. Výborné jídlo za pár peněz.
.....
A!
Mám sepsaný zasedací pořádek....aby se nikdo necítil sám a měl kolem sebe lidi, s kterými si má co říct. Hotová škatulata.