I když je v domě a okolo domu spousta práce, většinou se o víkendu věnujeme svým věcem. Ale jednou za čas se vyhecujeme a NĚCO děláme.
Vyklidili jsme garáž. Dan s Borkem byli nekompromisní. Některé kusy jsem musela bránit vlastním tělem. Třeba dveře lítačky.
Švédové v Praze !
Přemýšlím, čí je to vynález a na co to vlastně je. Polystyren olemovaný dřevem. Že by předskokan paddleboardu ?
Tahle část byla plná po strop.
Mám z dneška dobrý pocit. Ráno řešení návrhu kuchyně, úklid garáže, na nákup, běh za Silvou do vedlejší obce ( šlo to ztuha ) , pečení bábovky a ještě není večer.
......
Častěji peču, dokonce došlo i na housky, když jsem zjistila, že ve středu je zavřeno a my nemáme pečivo. Znovu jsem se utvrdila v tom, že ze mě nebude nikdy náruživá kuchařka/ pekařka. Pečení buchet mi přijde ještě smysluplné, ale kvůli pečivu nemíním ztrácet čas. Každopádně dobré vědět, že v případě nouze si poradím.
Co vy? Naučili jste se nějakou novou dovednost ?
Změnili jste nějaký návyk?
16 komentářů:
Nádherné "lítačky", ty skla. Těch by byla škoda. Mějte se krásně. Monika
Já si zas říkám, proč víc nepeču. Chvilka práce, skvělá chuť a cena minimální. Jinak letos piluju šití. Hlavně na rouškách teda... ale třeba dojde i na nové závěsy, které plánuju už asi sto let.
Myslím Soni, že jste moc napřed s odhadem polyše, já typuju, že měl "něco" zateplit :)…. Jinak lítačky jsou top. Občas mi jde hlavou, kolik těch krásných věcí mi prošlo rukama a já je dovolila vyhodit, rozum zvítězil. no co už. JInak tahle hnusná doba mě nenaučila nic. bohužel. Péct umím, i peču, ale pečivo mi přijde zbytečné, v porovnání námaha, výkon, výsledek. Lenka z Ovy
V době home office jsem dostala 1,5 hodiny času pro sebe, tak se snažím ho sama pro sebe využít. A tak jsem se vrhnula např. na otužování (ledová ranní sprcha) a plánování jídelníčku 😉
Během první vlny jsem se naučila péct chleba, překvapilo mě jak je to celé jednoduché, ujížděla sem na kváskování a moc mě to bavilo, celá atmosféra na jaře byla jiná u nás doma jsme to všichni vnímali pozitivně, užívali jsme si že jsme spolu doma, ponorka ani omylem pekli jsme si dobroty a s legrací jsme si říkali, že jestli tohle je nouzový stav tak ta nouze zas není tak zlá...teď je to diametrálně jiné, peču chleba ale už ne s takovou chutí, protože i na mě už tak nějak doléhá únava z nejistoty, z denodenní péče o tři děti a manžela na homeoffice a můj homeoffice doma, a nevidím konec. Celkově myslím, že pro pracující matky, s celodenní péčí o děti je tahle doba dost tíživá a o to více možná zvlášt v téhle době vyplývají napovrch gendrově nevyvážené vnímání povinností v domácnostech, kdy na ženě spočívá péče o domácnost o děti a často mnohé další...chtěla bych být optimistka vidět ve všem něco dobrého, ale tak nějak mi to v téhle době nejde, jak píše kolegyně výše...je to hnusná doba
Kamila
Kamilo, úplně vám rozumím. I v tom, jak moc je nevyvážené rozdělení povinností o domácnost a děti.
Roky jsem doučovala každý den odpoledne svého syna a i když jsem nemusela denně vařit, byla jsme úplně vyřízená. V té době jsem zrušila všechny nadbytečné činnosti, žehlení , pečení, některé činnosti hodila na děti . Můj bývalý muž chodil na nákup ( značná úspora času). Přeju hodně síly a brzké otevření škol!
Klobouk dolů s tím otužováním. Já miluju horkou sprchu. To je moje večerní siesta.
Teda Lenko, vy jste na to kápla. On to byla asi kryt do vstupu na půdu.
No Jani, jak koukám na Váš blog, co všechno jiného děláte, tak se nedivím, že nepečete víc. Ta zahrada, zavařování, distanční výuka žáků, zpívání...spočněte:)
Milá Soňo,
ty lítačky jsou vážně super! Stejně jako Váš blog.-)
Co se mne týče - peču ob den, protože 2 synátoři 15 a 11 :-) Časějio doma cvičím a snažím zdokonalovat v angličtině . Netflix to jistí:-)
Mějte se krásně! Eva
Soni, já sleduju dávné díly Bydlení je hra a Chalupa je hra, včerejší večer jsem vás měla v kuchyni:) Dívala jsem se na díl, jak jste rekonstruovali schodiště u vás doma a kluci byli prcci..mám ráda váš hlas i to jak jste éterická:)
no a doma třídím a třídím..hlavně svůj šatník, botník, věci dekorační..před 2 lety jsme se přestěhovali na domeček a nedokázala jsem tenkrát při balení vyhodit spoustu věcí a teď, co ležely některé téměř 2 roky v krabici, tak je to mnohem snazší..
mějte se krásně a těším se na další vaše příspěvky, jste mou jistotou v téhle nejisté době.
Mává Krumlenka z Přerova
Na Váš popud, Krumlenko, jsem si pustila po letech jeden díl Bydlení hra.Zvláštní pocit se vidět o deset let mladší.Ale zas příjemné si uvědomit, že jsem se od té doby profesně hodně posunula. taky mávám
Soni, je vtipné číst stížnosti na to, že toho moc nezvládáte. Jste keramička, galeristka, navrhujete a realizujete lidem bydlení, zařizujete s vkusem, rozumíte umění, máte přehled v kultuře aj... Kdybyste toho zvládala ještě víc, tak by si ostatní už mohli hodit jen mašlu...:-)
Jinak já jinak hospodařím s časem. Mám dvě malé děti a díky coroně jsme od března prakticky stále doma včetně přítele na home office. Musela jsem přehodnotit staré vzorce a naučila jsem si urvat čas na to, co mě baví (kytky, fotky, blog, knihy) a nehledět na bordel v domácnosti. Je mi líp na duši a tak nějak se mi pomalu snad daří navracet k sobě samé po tom, co jsem se totálně rozplizla v péči o děti, domácnost, zahradu a všechny ty naše věci všude kolem. Ty jsem letos hodně zredukovala. Minimalismus mi pomáhá tříbit si myšlenky a dělat si pořádek v hodnotách a v sobě obecně.
Čili když to shrnu - více času, méně věcí...
Ájo, tak tohle naprosto schvaluju. Co mají děti ze sedřených a frustrovaných matek. Myslím, že žádná domácí marmeláda nebo kváskový chleba to nevypóluje. Věnovat se aspoň chvíli svým věcem je moc moc důležité. Ulehčit si od různých prací. (já třeba přestala žehlit).
Já jsem začala v době karantény hrát na irské flétny. A neskutečně mě to chytlo. Navíc je jich tisíc druhů, každá i stejná od jiného výrobce je prostě jiná, low whistles jsou úplná výzva:) takže asi jo, asi mi ta karanténa taky leze na mozek, ale tohle jako dobré:))) děkuju moc za blog, moc ráda čtu a čerpám inspiraci...Daniela
Daly by se ty litacky koupit?
Okomentovat