....na svém šatníku. Ano, tak přízemní já jsem. Každý má teď svého kouče, každý druhý je kouč a já řeším hadry.
Kromě toho se poslední měsíce snažím více koukat v designu na nové materiály, struktury. Jdu do pracovních příležitostí, které jdou trochu ( ale jen opravdu trochu) mimo moji zónu bezpečí. Kdo nemá rád to své pohodlí?!
Možná proto, že jsem spoustu let žila ve velkých výzvách (provoz mateřského centra, práce v televizi, rekonstrukce veřejných budov, otevření galerie ), mám tendenci sama sebe chránit.
Dokonce ani do Prahy se mi nechtělo a nakonec to bylo skvělé.
V pondělí jsem si vyzvedla v Zásilkovně lampu / dárek od čtenářky blogu ( moc děkuji) a další díly časopisu DOMOV. Pomalu a jistě se mi sbírka rozšiřuje. Musíme někde vybudovat další knihovnu. Už se nám knihy válejí v komínech i na zemi.
V Domovech hodně článků o nábytku a keramice. Všechno se opakuje s drobnými obměnami.
2 komentáře:
Nejste povrchni! Protoze jsme zeny a damy a damy tvori saty. Pred casem jsem se vracela do prace po materske a satnik byl taky tema… a doslo mi ze ja jsem “cerne saty a neco k tomu” a tam postupne vyhazuju barevne veci a je mi lip a lip. Doslo mi ze nepotrebuju barevne obleceni, abych zarila. Protoze ja zarim v cerne!
I kdyz tedy poradce bych si prala… existuje kouc na kalhoty?
Nedávno jsem poslouchala zpěně pořad Šatníky na Radiu Wave a tam jedna slečna říkala, že jednou za rok vyháže věci ze skříně a zkouší je různě kombinovat, kombinace si vyfotí a pak už se ráno nezdržuje, co si k čemu vezme. Já nikam sice ráno neodcházím, ale pomohlo mi to vytřídit šatník a ujasnit si, co mi chybí.
Okomentovat