Dovolená: den druhý

O tom, jak jsme původně měli jet k rakouskému jezeru jsem  už asi psala. Nebo na instagramu? Takže zrušeno a hledání další alternativy, která by bavila oba dva. 

Pár dní na to jsem viděla na profilu Moje poesie fotky z výletu V Třeboni. Restauraci a ubytování šupina . Spoustu cyklostezek v okolí, nádherný park na běhání, apartmán, z kterého se nám nebude chtít odjíždět. Je větší než náš dům. 186m2

Tři ložnice, dvě koupelny, tři záchody, kuchyň, obývák tak pro patnáct lidí. Tím, že tady bydlíme jen dva, je  o dost levnější, ale i tak to je darda. Ale rozhodně nelitujeme. Hezký pocit být ve velkém prostoru s vysokými stropy. Mít se kam zašít, když druhý spí. Uvařit si kafe, kdy se mi zachce. Víno večer, taky kdy se mi zachce. Vaření střídáme s restauracemi.

Zapomněla jsem napsat, že snídaně jsou v ceně a ty jsou teda luxusní. Musím doma vypilovat míchaná vejce.

Pokaždé mě udiví, že vlastně ten mix dřeva ( přírodní smrk, bělený na stropě, mořený do hněda na trámech) vlastně vypadá v pohodě.

Stůl a židle bych asi dala jiné ( nemám ráda cihlovou barvu na nábytku), ale hodně to zachraňují zelené gauče. 

Dlažba ve spodním patře praktická a příjemná na nohy. 

Líbí se mi vložená dvířka. Občas je dělám pro klienty na nábytku, ale v kuchyni jsem to ještě nezkoušela. Samozřejmě jsem si nafotila detaily, jak to mají vymyšlené uvnitř. 

....

Před snídaní jsme si šli zaběhat k Schwarzenberské hrobce. ( 4 km) Vzali jsme to přes park, kolem rybníka. 

Po snídani na kole do Staňkova k rybníku ( 45 km) . Já si zalezla do stínu, Dan si ještě odskočil na kole do Rakouska. Pro mě trasa kolem 50 km je tak akorát, abych z toho měla dobrý pocit a měla chuť jet i příště.

Vždycky jedu ,,v háku". Ušetří mi to spoustu sil.