Nezávislý pohled

 Poslala jsem  Andrea   přístupové kódy k posouzení novému webu. Mám tam sdružené všechno co dělám, včetně blogu. Bylo zajímavé slyšet pohled zvenčí.

Dali jsme do toho s F.  neuvěřitelné množství času, ale ve výsledku jsme se shodli ( a taky díky Andrei), že je sice web zajímavý, ale uživatelsky komplikovaný. Navíc je vidět, že texty jsem si  nechala napsat někým jiným. 

Z dalšího průzkumu u mých známých vyšlo to, že nikdo o upgrade  blogu nestojí. Je to jako když celý život jezdíte za svými rodiči, kde jste vyrůstali. Mají tam ty své dekorace a nábytek trochu retro a pak se jednou odstěhují do nového. Pořád stejní rodiče, ale už ty návštěvy nejsou úplně ono. 

Snad pro většinu dobrá zpráva, že blog zůstane tak jak je ( včetně mých pravopisných chyb a překlepů)  a ani se  nebude přesunovat.

Zkusím dnes napsat nové texty. Jak se znám, tak strohé. Naložím pec. A pokud nebude  lít jak z konve, vyrazíme na Ostrý. My to tam máme rádi. Hezká hospoda, dobře vaří, příjemná obsluha.

( D. tvrdí, že iphone nedeformuje a přitom na fotce vypadám, že měřím 180 a mám obrovskou nohu)

Pršelo celou cestu tam i zpět. Chvílemi jsme i běželi a to už je co říct. 

Po cestě zralé ostružiny. To mě pak D. nemůže odtrhnout.