To nejtěžší za námi...

...snad i to nejdražší. Z původních hliníkových oken jsem upustila. Celodřevěné vyšly o 50 tisíc levněji. Celodřevěné máme i na našem domě od stejné firmy ( to už jsem asi psala) a jsou po 15 letech jak nové.  Je hotové elekro, přívod a odpad vody. Zbývá udělat omítky, podlahu a můžeme zařizovat. Borek nikam nespěchá. Vypadá to, že se mu v barbru líbí.  Kdo ví, jestli se nakonec přestěhuje. Jako sauna nebo luxusní dílna taky dobrý.

 

Sobě jsem udělala radost novými deskami na hrnčířský kruh. Po třiceti letech byly  dost odrbané.  Přemýšlím, kde jsem kruh mohla koupit, když v té době nebyl internet. Bylo to od nějakého amatéra, co si kruh vyrobil sám. Ale jak jsem na něj natrefila? Mami, nepamatuješ si? Možná inzerát v novinách. Pravěk.

Půjčila jsem si z lidovky sochařský stojan. Pro Romana Zacha, aby se nemusel při své výšce moc naklánět. Jen se pořád nemůžu rozhodnout, co na něm uplácáme.