Kemp Sojka a Poludnica

 

V pátek odpoledne přesun do camp sojka .

Z kempu jsme nadšení. Krásná restaurace se švédskými stoly. Wellness, bazény, sauny. Nic z toho jsme nevyužili, ale dobré vědět, až se tam vydáme na podzim. V kempu  všeho všudy tři stany. Dva němečtí motorkáři, dva cyklisté ( taky cizinci) a my.  Kousek od kempu  obrovská přehrada. Pokud máte natrénováno, můžete si každý den vyjít jednu horu v okolí.

Nám stačila jedna a i tak dnes nemůžu chodit ze schodů.

Až v kempu jsem zjistila, že Poludnica nemá nahoře žádnou restauraci. ( D. mi to chytře zatajil, protože ví, jak se ráda na vrcholu odměňuju pivem a tím pádem, bych nikam nešla)

Druhé překvapení bylo nastoupaných 900 metrů na pěti kilometrech. 

A za třetí . Meteorologové se sekli přesně o deset stupňů. Jsem si říkala. Ok . Prudkej kopec, ale krásných 20 stupňů. To pude. Tak 30. 

Potkali jsme maximálně deset lidí. Z toho dva to hned na úvodu vzdali a vraceli se. Doporučuju si vzít hodně vody. My měli 6 litrů  a i tak jsme ještě doplňovali u pramene, který je ale trochu bokem. Nakonec i absence piva byla dobrá volba, protože sestup byl ještě náročnější než výšlap. Lehce mě bodalo v pochroumaném koleni. 

sprchy, kuchyň

kemp s přípojkami na elektřinu

ideální pro karavany

v dálce naše červené auto

restaurace

Tak mi říká jen D. 

Má vyryto i na snubním prstenu.

směr k recepci

Večerní obhlídka kempu v teplákách s kabelkou KUKU od OnaOna.  Nosím ji teď všude.

Výhledy překrásné. Do vrcholového deníku jsem si postěžovala, že jsem málem vypustila duši. Ale stálo to za to.