Zastavila se Dagmar ( provozuje galerii GALERII VĚŽ ). Píše text k následující výstavě Liny Németh. Linu zná od dětství, kdo jiný by to měl napsat. Setkání tak osvěžující.
....
Období vybavování domácnosti pokračuje. Máme nové prádelní koše a židli.
....
Borek se chystá po novém roce odstěhovat. Nejdřív jsem z toho byla docela přešlá, ale pak jsem si představila stále uklizenou spodní koupelnu a pokoj pro hosty. Možnost rekonstruovat kuchyň a horní koupenu bez omezení. Začínám v tom vidět pozitiva. Taky se jasně ukáže, kdo z těch dvou nenosí krabičky od obědů zpátky!
Tolik let si člověk přeje, aby měl aspoň hodinu pro sebe a najednou je období, kdy si děti žijí své životy, mají práci, přítelkyně, cestují po světě...
...
Tady ještě pár fotek Pantonek namixovanými s jinými židlemi.
9 komentářů:
Milá Soňo, jedno dítě mám z domu už od jeho 20 let, druhé vlastně taky, je na vysoké škole. Vzhledem k tomu, že jsme je měli jako hodně mladí, má to svoje pozitiva a docela si to s manželem užíváme. Chybí mi, ale o to jsou ta setkání potom lepší. A v dnešních možnostech virtuálního spojení jsme spolu vlastně pořád, jen nemusím tolik vařit a uklízet :)
Pravda. S tím starším( ten se odstěhoval v 18) si často píšeme, i když jsme ve stejném městě. A nemám pocit, že bychom se nějak sobě vzdálili.
Mam deti 13, 3 a 1 a neviem sa dockat, az sa poberu😄 nech pridu v sobotu na pivo a v nedelu na obed😄💪🏻
Milá Soňo , děti jsou nám jen půjčené, je třeba je pustit ze svých rukou a oni se budou rádi vracet zpět ,na chvíli, na hodinu ,na den. Uvidíte jak žije to co jste do něj vložila, a Vy víte, že to zvládne. Užívejte čas, který přijde na radosti svého života.
Židle dokonalá ! Ta doma i ostatní. Brala bych ji hned. Manžel by asi ten typ a myslím, že i cenu ale nepobral :) Má štěstí, že máme malý byteček.
Já mám dceru z domu. Myslím, že je šťastně z domu, a to je pro mě to hlavní. Zrovna dnes mi poslala tento vzkaz - https://www.youtube.com/watch?v=dN31JJHPB-E&ab_channel=Vesna trošku jsem se lekla, zda se něco neděje, ale spíš vzala jsem to jako moc hezké vyznání.
Doporučuji navštívit Karvinou - na náměstí má vernisáž Jakub Špaňhel. Chce to nějaký pozitivní komenty do knihy návštěv. Karvinské vzkazy - tak s touhle mazanicí jste si moc práce nedal, to bych si na stěnu nepověsila, jsou opravdu pro naše město typické. (Ale najdou se i pěkné). A hned vedle galerie je moc fajn bistro - Bok of Karviná. K.
Na Špaňhela se moc těším.
Po 32 letech s dětmi (mám tři ve větším rozestupu), kdy nejmladší odešel již v osmnácti, se s tím smiřuji velmi těžce, byť máme pořád blízký vztah. Je to i tím, že jsem teď sama v domě a i když se snažím užívat si "výhody", chybí mi ten společný život.
Monika
Moniko, tak to by mi bylo taky hodně smutno.
Měla bych jednu prosbičku. Kde se dají sehnat takové koše? To je přesně to co potřebuji a už delší dobu marně hledám.
S dětmi jsem byla ráda. Nyní jednoho mám doma i s manželkou a dcera je v Praze s přítelem. Vidíme se málo ale vztah máme výborný. Musím se učit zvládat odlišnosti jejich partnerů proti svým zvyklostem.
Ale samostatného života si neužívám jelikož musím pečovat o mamku a nemám žádnou svobodu. Žiju s pohledem na hodinky. A další dva staříky vedle v domě. Realita života.
Okomentovat