Nové kování u naší branky. V létě se zasekl zobáček a od té doby nešla zavřít. Schopnost opravit věci nebo položit dlažbu není ani tak v tom, že bych byla nějak extra manuálně zručná, ale protože se toho nebojím. Kromě toho jsem během let zjistila, že většina věcí zabere daleko méně času, než si předem myslím. Není potřeba si vyhrazovat celé odpoledne.Výměna kování zabrala hodinu i s cestou do OBI. Můj muž je spíš na hrubé práce. Štípání dřeva, sekání naší obrovské zahrady.
Dočetla jsem Virginii Woolfovou Vlastní pokoj. Skvělé žít ve 21. století. Nemusím řešit, co žena může, má nebo co by neměla dělat. Dělám, co mi jde a samozřejmě spoustu věcí, které mě nebaví (stejně jako D. ), ale nečelím tomu, co musely ženy v 19.století.
Knihu vřele doporučuji. Esej napsaná před sto lety a pořád tak současná.
,, Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou "žhavou tavnou směsí" prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara, a právě proto její eseje zůstávají nadčasové." / knihy Dobrovský/
Ještě to není sto let od doby, kdy Virginia tyhle úvahy psala... S tou majetkovou stránkou se už ve většině případů výrazně pohnout zvládlo, ale ještě mnohé z věcí, které ve své eseji zachytila jsou stále více než aktuální. Nebojte se, není to my versus oni... Dozvíte se sice spoustu faktů o tom, proč jsou ženy historicky znevýhodněné, ale je to vtipné a psané s nadhledem. Největším nepřítelem literatury ( nejen literatury ) je stejně nakonec vzájemné osočování, ukřivděnost, povyšování se nad jiné i chorobná potřeba se neustále vůči někomu a něčemu vymezovat - a to platí pro všechny bez rozdílu pohlaví. Moc se mi líbilo například její pojetí díla Austenové, nebo i úvahy o tom, že to jsou (byli) muži, kdo nejvíce psal o tom, jaké ženy mají být a co potřebují.
/ recenze čtenářky /
2 komentáře:
V tom pripade delam D., stipu drevo, sekam travu, skladam gabiony, nosim dlazbu… a ten pocit, ze to dokazu, ten za to stoji :)))
IK
Ps: tu esej zkusim sehnat, diky za tip
Moje kamarádka si vydláždila dvorek kolem domu. Tak to jsem vážně zírala.
Okomentovat