Dostala jsem od klientů odlévanou sochu od sochaře Bohumila Kokrdy.
Když jsem ve čtrnácti letech nastoupila na keramickou školu do Bechyně, nenapadlo nás nic lepšího, než hned v září napsat řediteli místní keramičky, že vyrábí kýče a že bychom rádi navrhli nový design pro fabriku. Bylo to na základě výlohy, ve které byly vystaveny sošky v různých variacích. ( výroba bechyňského závodu Jihokera)
Hned druhý den se dopis dostal k řediteli naší školy.
Ležím na posteli a kochám se soškou.
9 komentářů:
Taková soška by se mi taky líbila, i když jinak mám k soškám vztah velmi rezervovaný. Muž dostal od tety půlmetrovou Pannu Marii a jsem ochotná ji umístit pouze do venkovní repliky Lurdské jeskyně:-) Jak to dopadlo s tím dopisem, stačilo jim udělat bububu nebo se rozdávaly důtky?
Vzpominam na svou nactiletou drzou a sebevedomou verzi. Jak ja si to zavidim. Pocit ze dokazu vsechno. Ze muzu.
Soska je krasna, pripomina mu neco z detstvi. Loznice u babicky, naskrobene lozni pradlo a bruselsky lustr.
Ik
Taky si vzpomínám, jak jsme v prváku na střední uměleckoprůmyslové škole měly pocit, že víme, jak by se to umění mělo dělat správně, a že ti naši učitelé nevědí, co je cool. A že dějiny umění není potřeba se učit, může mi být fuk, co kdo namaloval ve středověku. No, nakonec jsem dějiny umění vystudovala na vysoké škole, to už jsem měla pokory více :-).
V něčem je ten pubertální věk skvělý, člověk má pocit, že dokáže cokoliv, a že na něj všude čekají...
A soška je moc krásná! Ale taky bych ji v patnácti neocenila, člověk k docenění klasiky musí dozrát.
Já bych té Panně Marii dala šanci:)
Museli jsem napsat omluvný dopis.
IK. Všechny tyhle staré věci, vzpomínky na někoho, vytváří větší pouto a pocit bezpečí. Škoda, že většina lidí napráská do svého bydlení nábytek z lamina imitující dřevo. Je to jako ze škatulky, ale nevyvolá žádné emoce.
My měli ultra nudného učitele na Dějiny umění,takže jsme ty čtyři roky prospali. Teď doháním vzdělání. Z dějin umění jsem měla na maturitu trojku a to jen protože jsem dostala téma česká gotika .
Je to tak, člověk k tomu musí dozrát.
Soni, ted se delilo dedictvi po babicce. Chtela jsem jen dve veci: bibli co mela na nocnim stolku a stolecek u ktereho deda vzdycky klimbal. Sice jsme museli prerovnat pul obyvaku ale nakonec tam vlastne padne:) jen teda deti by zatim preferovaly uhledn laminat :)))
No jo,kdo z nas byl v te dobe presvedceny ze postavi lepsi pyramidy at zvedne ruku.Nastesti je nas dost co jsme dozrali jak vino.A spokorneli...a tak to ma byt.❤️
To je pěkný příběh :)
Okomentovat