Od 21 minuty reportáž .
Odkaz na ivysílání .
Mám radost.
Mám pocit, jako bych slavila znovu kulatiny. Samé veledary.
Poslední dva týdny mě zas úporně bolela hlava a půlka obličeje, takže to bylo spíš přežívání na analgetikách, ale už se to zas lepší. Pokaždé se to zhorší po fyzické námaze. Jsem odsouzena k ležení na gauči:)
Díky novému plotu chodím skoro každý den na zahradu a něco tam šotkuju. Zasadila jsem hlízy z Louky květ . Začala jsem brousit železný plot a hned jak bude lepší počasí, natřu. Mě to tak baví!
Máme nainstalovaný bezpečnostní systém do domu napojený na agenturu. Rozhodně klidnější spaní. Nemůžu to tady rozepisovat, ale opatření jsou adekvátní k tomu, co se tady děje.
.....
Dlouho jsem chtěla koupit nový koberec do obývacího pokoje. Z vlny nebo bavlny. Projela jsem všechny možné e-shopy. Nakonec jsme koupili v IKEA. Mám ráda náš obývací pokoj, ale chtělo to něco výraznějšího. Ovšem ne zas moc. Červené olemování hezky navazuje na židli od VITRY.
...
To je taková radost najít zámečníka, který má vystudovanou strojní průmyslovku, je chytrý, pracovitý a milý. Seznámil mě s ním truhlář David, s kterým spolupracuju už 16 let. Když už se rozhodnu pro klienty realizovat návrh, potřebuju kolem sebe lidi, kteří jsou nejen šikovní, ale i lidsky mi blízcí.
Začali mě oslovovat na interiéry děti mých kamarádek. Mám klienty ani ne třicetileté, rodiny s dětmi, ženy v mém věku i starší. Nemám pocit, že bych se stylem musela nějak přizpůsobovat. Asi protože mě oslovují ti, co znají moji práci. Je skvělý pocit se na práci těšit. Každý projekt je zajímavý, v něčem trochu komplikovaný ( výzvy, které mám ráda) , vždycky se musí udělat nějaký kompromis ať už z důvodu financí nebo kvůli shodě všech členů domácnosti. To k životu patří.
Minulý týden byl všechno, jen ne moje komfortní zóna. Což není někdy na škodu, jen na to musí být člověk trochu připravený.
S naším novým plotem začaly značné neshody se sousedy, kteří bydlí přes cestu. Výhružné sms mě totálně vykolejily. Do toho přijela Monika Pascoe Mikyšková. Do večera jsme instalovaly výstavu, v pátek pokračovaly, v podvečer vernisáž. ( Monika u nás spala v pokoji pro hosty). Po vernisáži obvykle potřebuju pár dní, abych dobrala energii, ale tentokrát jsem měla domluvené na víkend schůzky s novými klienty v Praze, kteří jak jinak, jsou báječní. ( zase nevím, kde napsat čárku ). Holt, musíte to s mým pravopisem vydržet.
Spala jsem u Hanele a Jakuba. V sobotu společně na skok do galerie Uhelný mlýn v Libčicích. Nádherná výstava i samotná galerie.
Kdyby nebylo
„ Jedná se o druhou výstavu celoročního projektu galerie arto.to, zabývajícího se problematikou vztahů. Po výstavě Sdílená blízkost, věnované nejmladší generaci studentů AVU rozvíjí nastolené téma vztahovou síť tentokrát v intimitě uměleckého prostředí silných, dnes již nežijících umělkyň, které měly přátelské vazby a silný lidský vliv na autorky mladší. Síť se tak rozestírá napříč umělkyněmi tří generací, mezi pozapomenutou malířkou Marií Jančovou (1927–2012), světoznámou filmařkou a výtvarnicí Ester Krumbachovou (1923–1996), fotografkou Libuší Jarcovjákovou (nar. 1952), malířkami Květou (1922–1998) a Jitkou Válovými (1922–2011) a linka vede až k nejmladší z nich, sochařce Dagmar Šubrtové (nar. 1973). ”