Láska

Nedá mi to, abych ještě nenapsala o filmu Láska. 

Georges a Anna jsou osmdesátníci, ale ještě nepociťují tíhu let. Oba vyučovali hudbu a z jejich živého rozhovoru po návštěvě koncertu je patrné, že je vždy spojoval soulad. Jejich dcera žije s rodinou v cizině. Jednoho dne postihne Annu výpadek paměti, první signál onemocnění. Georges se tak octne před tvrdou zkouškou. Ač sám starý a zesláblý, odmítá řešení navrhované pragmatickou dcerou. V době, kdy se pojem láska často kryje s představou sexuálního uspokojení, natočil Michael Haneke film o staré dvojici, která nepřestala cítit skutečnou lásku ani po dlouhém soužití. Bez ní by Georges nemohl o Annu pečovat doslova do posledního dechu. A jeho závěrečný akt, jakkoli extrémní, nelze chápat jinak než jako projev lásky. Meditace o stáří a umírání nemůže být veselá, ale díky tvůrci a představitelům je nezapomenutelná.

Od režiséra Hanekeho jsem viděla tři filmy. Kód neznámý, Happy End, Láska. Láska opravdu oscarová. V hlavní roli můj oblíbený herec Jean- Louis Trintignant. Pastva pro oko, smysl pro detail, mistr dialogu.  Jestli to taky nebude tím, že vystudoval filozofii a psychologii.

....

Začal znovu kurz jógy. S jógou je to jak s filmem. Aby se vám líbil, musí klapnout více faktorů dohromady. Hudba, herec, scénář. Katka mi sedí po všech stránkách. Výborná je i skladba žen. Všechny v mém věku, i starší. Před Katkou jsem zkusila pár cvičitelek, které mě odradily na pár let dopředu. Je fajn najít aktivitu, která vám sedí, do které se nemusíte nutit. A je jedno jestli jestli je to chůze, plavání, kolektivní sport. (splývat do vody jsem se naučila před rokem). Hledejte, zkoušejte. Stojí to za to.

Tak jsme zpět i s medailí.

D. měl od minulé neděle bloklá záda. Nemohl se ohnout. S tím jsme vyjížděli na Iron Man 70.3  do Zell am See. Apartmám s nádherným výhledem, ale jinak nejhorší ( a nejdražší 5 tisíc / noc) , co jsme kdy měli, co se týká čistoty  a funkčnosti. Prostě plíseň v koupelně, vytržený vnitřní zámek k hlavním dveřím,  urvané ráhno ke dveřím do koupelny,  nečekáte. Za to jsme si počkali hodinu před apartmánem, protože v boxu nebyly vstupní karty. 

.....

Borek bydlel  asi 5 km od nás v hotelu. Hezké, že s námi jel. 

V pátek a v sobotu se snažil D. záda rozplavat. S Borkem krátký běh. A asi to zabralo, protože v neděli nastoupil už skoro fit.  2250 účastníků + příbuzní a přátelé. Nebylo k hnutí. Oproti Poreči jsme na startu neviděli skoro nic.  V Chorvatsku byl start ve svahu, tím pádem všichni diváci viděli jak plavce na startu, tak moře. 

Na kole  dost závodníků v táhlém kopci tlačili kola vedle sebe. D. by si spíš uhryzl nohu, než aby z kola slezl. Chtěl se umístit do tisícovky, byl 960, takže spokojenost. Tolik report ze závodu.

Lanovkou do dvou tisíc metrů.

Kousek po hřebeni

s Borkem

Jezero  průzračné.

Jsem tak ráda, že už jsme doma.  U své práce a rituálů. Ve středu schůzka s novými klienty, večer na jógu. Ve čtvrtek Tereza doveze zbytek obrazů. 

19.9. v 17 hod vernisáž. Uvidíme se?