V sobotu dopoledne píše Monika, jestli neoběhneme komín na běžkách. Kdo ví, kdy zas napadne sníh. Slunce, krásná stopa, nikde nikdo. Běhaly jsme podél potoka Lučina. Odpoledne sauna se Silvou.
V neděli jsme se nedokázali rozhodnout, kam vyrazíme s D. na hory. V deset dopoledne už bylo jasné, že než někam dojedeme, vyšlapeme na kopec a zpět, bude tma. Tak aspoň na chatu Martiňák. Necelých deset kilometrů. Kdo nemá rád nahlas hudbu a vydýchaný vzduch, vyhraje to s termoskou na venkovní lavičce.
....
Zítra ,, do" práce. ( z gauče do pracovny ). Ne že bych o svátcích vůbec nepracovala ( vytočila jsem 140 hrnků), ale cítím, jak mi mozek vypnul.
Na ČT art vyšel velmi smutný rozhovor s výtvarnicí Veronikou Lukášovou.
V závěru toto:
,,Život je to, čím se zabýváte každý den. Odkládáte to, co je pro vás nejdůležitější, až bude čas? Možná nikdy nebude. Jsme vlastně jen shrnutí momentů našeho života. Takže uvažte, co s těmi momenty, co s těmi dny děláte. Nikdy nevíte, co je za rohem. Naše touha ovlivnit budoucnost je jenom touha. Snaha ovlivnit minulost je plýtváním času. Jediné, co máme, je teď."
Žádné komentáře:
Okomentovat