Víkend

V sobotu od šesti rána retušování keramiky a nakládání pece. Přesun do galerie. Musela jsem zasádrovat a přemalovat díry po minulé instalaci. Naštěstí to šlo lokálně. Před polednem doma. Původně jsme chtěli jít na kolo, ale venku docela chladno, i když svítilo slunce. Navíc já se pořád cítím nějak pokažená. Mám nové léky, nová analgetika ( bez nich den nedám) . Naštěstí si pan neurolog nemyslí, že jsem simulant nebo že je to psychosomatické. 

Druhý plán byl  - zajít si na oběd do restaurace, kde jsme dřív často jezdili. Nejsme úplně šetřící typy, ale když jsme se podívali na ceny, tak nás  chuť přešla. Uvařila jsem oběd  a vyrazila do zahradnictví . Monika s Gabkou slaví příští týden 50 . Obě vášnivé zahradnice. Monika dostane převislou moruši a nějaké kytky, Gabka nářadí. Zdárně jsem moruši narvala do auta a přicvakla si do dveří prst. To by člověk nevěřil, jak moc člověk potřebuje prostředníček při řízení. 

Za hodinu už jsem stříhala na zahradě uschlý bambus. Měla jsem ho sice přes zimu svázaný, ale i tak z něho lítal hrozný bordel. Možná ho příště do něčeho zabalím. Opečený párek na našem vánočním stromku. Málem nám shořela garáž. 

D. byl dopoledne plavat, oběd a pak spal až do večera. Život triatlonisty:)

Letos se přihlásil na irona man do Krakowa. Našli jsme krásné ubytování.  Veganský hotel ( snad nás z hotelu nevyhodí, až uvidí skladbu jídla v lednici) , vybavení z netoxických materiálů ( to zelené marmoleum je krásné, že?!) , v sobotu lekce jogy, kousek do centra, kousek na start i cíl závodu.Už to začíná být tradice. Jede s námi i Borek. 

Byla jsem si stoprocentně jistá, že lampy jsou od HAY. Děsně  se mi líbí, ale stojí 20 tisíc. A ona je vyrábí jedna Polka. Po pravdě, už dřív jsem přemýšlela, že si jednu umudlám sama. Neměla bych svědomí to prodávat, ale vyrobit sama pro sebe, s tím problém nemám. Jak to máte vy ?

Ááááá je tu neděle. Do desíti jsem dělala podklady pro elektro na jednu stavbu. Znovu do galerie. Přijela Iveta Śafránková a kurátor ( který u mě vystavoval ) Ivo Sumec. Instalace výstavy. Stihli to v rekordním čase. Tři hodiny. Já jsem jen přicmrndávala. Vernisáž už tento pátek v 17 hod. Ještě nemám ani plakát, tak jen tak písemně pozvání. Iveta maluje pískem, vyvřelinou z vyhaslé sopky, mokrými šlupkami od ořechů, krásně figury vrství.  Hlavně je vidět jak má figuru skvěle zvládnutou. I když ji pak zjednodušuje, naznačuje, pořád ji v tom vidíte. Musíte to vidět na živo. Pokud jste nikdy nebyli na vernisáži, tak teď je ta příležitost. Garantuju Vám, že se Vám tam bude líbit, nebudete se cítit divně  a budete všemu rozumět.  

Odpoledne jsem se chystala na specifikaci materiálů u jednoho domku v Krásné, ale jsem úplně vygumovaná. Potřebuju na to být svěží. Ale na blog ještě trochu energie je. 

Rekonstrukce, která proběhla už v loni...

...ale ještě jsem to nebyla obkouknout.

Tak aspoň fotky od klientů a půdorysy, abyste chytli, jakého rozsahu to bylo.

Původní půdorys. Oranžová kuchyňská linka ( už je zas v módě) stála podél zdi sousedící s koupelnou. 

Naproti linky byl sporák a lednice.Všechno by se dalo přežít, ale za to vaření na sporáku majitelku obdivuju, smekám. Stolování čtyřčlenné rodiny u stolu muselo být taky survivor.

Vedle kuchyně byl pidi pokoj s hernou na playstation. Mám velké pochopení, protože můj muž hraje téměř denně. Byl to ale moc velký luxus vymezit speciální prostor.

Pár příček se ubouralo, abychom vytvořili jeden souvislý prostor. Díky tomu jsme mohli linku přesunout k oknům. Pokud je možnost, vždycky je lepší koukat při vaření ven, než do zdi. Vyrovnal se i špajz, na něj jsem navázala vysoké skříňky. Na výkresu vypadá, že mezi koupelnou a pidi pokojem je okno, ale ve skutečnosti bylo zazděné deskami.

Musím vypíchnout osvícenost majitelů. Byli otevření pro parkety, které jsou ve zbývající části bytu. Hodně to opticky prostor zvětšilo. Parkety jsou držák. Kdyby se přece jen s nimi něco stalo, mohou se přebrousit. Ne že bych byla kdo ví jaký ekolog, ale přece jen mám ráda materiály, které se dají opravit.

Líbil se jim i nápad s luxferami, díky kterým prochází denní světlo do koupelny, ale i hezky osvěcuje, kuchyň, když se někdo večer v koupelně šlechtí.  

Pokud jste čekali nějakou barevnou pecku, tak to mě asi neznáte. Jsem pro nadčasový základ  a k tomu barevné doplňky. Kuchyň je z bílého supermatu, pracovní deska vysokotlaký laminát. Dekor, na kterém není vidět nepořádek. 

Vysokotlaké lamináty mají tu výhodu, že můžete umístit džez pod pracovní desku. Tím pádem není kolem žádný rantl, o který by se zadrhávaly drobky. HPL laminát je mnohem pevnější než klasická laminátová deska. Další výhoda je vizuální. Deska je subtilnější a čelní hrana hranatá. 

Úchytky jsme vybraly z švédského obchodu. Byly docela drahé, ale tyhle detaily dělají celek.

Skříňka na digestoř částečně využitá.

Vrchní skříňky často navrhuji vysoké, úzké a bez úchytek. Přijde mi kuchyně elegantnější. Ale to je možná jen můj dojem. Otevírá se za dvířko, které je o 1 cm delší než korpus. Kuchyňskou studio pro sichr přidalo sklo za sporák, ale já bych nebála vařit i bez skla.

Herní koutek naproti jídelnímu stolu. Playstation schovaný v komodě na míru s šoupacími dvířky.

Tak a teď to ještě musíme oživit. Nad jídelním stolem to vidím na malou galerii. Barevnou stoličku na odsednutí na vaření. Výrazné hodiny . 

                    

                                                    

Spřízněná duše

V úterý se v galerii zastavila Lenka ( už si konečně pamatuju jméno). Sama se mi nabídla, že by ráda s něčím pomohla. Hned jsme si řekly, že bychom mohly něco uspořádat v rámci Den architektury . Sama bych do toho nešla, ale s Lenkou se na to moc těším. Těšte se i vy na komentovanou prohlídku městem, na film a jeden workshop pro děti. Říjen daleko, ale dobré vědět. 

....

Koupila jsem  lístky na Přepište dějiny . ( tip od Hanele)  Není jisté s kým půjdu, protože D. nerad chodí mezi lidi.

Historický podcast Martina Gromana a Michala Stehlíka Přepište dějiny se zaměří v živém natáčení podcastu na dějiny Havířova. Podívá se nejen na moderní dějiny nejmladšího města u nás, ale i předchozí dějiny místa. Hlavním tématem ale budou jak ideje, tak realita budování zcela nového města, hledání jeho názvu, charakteru a identity.

Znáte jejich podcast ?

...

Dnes tradičně jarní  cyklovýlet z Hranic do Přerova a zpátky. ( 52 km podél řeky...zvládne i netrénovaný člověk) D. si šel ještě na chvíli zaběhat. Já jsem s radostí počkala v obytňáku. Těším se, až s ním vyrazíme do Čech. 

Co děláte o víkendu vy, když je tak krásně?

Volavky a predátoři

 V roce 2013 vyšla skvělá kniha Vetřelci a volavky . ( v té době mi bohužel unikla). Spoluautor knihy v roce 2022 natočil pro Českou televizi Týdeník o výtvarném umění ve veřejném prostoru . Každý díl má pouze 7 minut. Podané vtipně, poučně  a srozumitelně.

Pokud Vás to zaujalo, tak na Stream obdobný pořad se stejným průvodcem Pavlem Karousem.

...

Do soboty jsem pomáhala Borkovi dotáhnou nový barber, v sobotu  slavnostní otevření. Potkala jsem se tam po letech s maminkou a sestrou mého bývalého muže. Probraly jsem kde co a dost se nasmály.  Výborný catering od šéfkuchaře naší oblíbené restaurace. 

V pondělí nastartovaná na plné pracovní nasazení. Volá David, že ho ukrutně bolí ledviny nebo co. Dopoledne strávené u jeho doktorky. Mamka má chřipku. Já se cítím na nějaké lázně u moře. 

Jediný D. je zdravý jako řípa. Jestli to nebude tím každodenním sportem.

Chtěla jsem si pustit záznam z předávání Czech grand design , ale vydržela jsem jen pět minut. Ale mám radost z ceny, kterou získal Michal Bačák za intarzii v baru Forbína. Na podzim jsme potkali v Ostravě a domluvili výstavu. Těším se.

I když už jednu koženou bundu mám, téhle jsem neodolala. Za stovku. 

pár kalíšků na espresso nebo lungo tady