Víkend

V sobotu od šesti rána retušování keramiky a nakládání pece. Přesun do galerie. Musela jsem zasádrovat a přemalovat díry po minulé instalaci. Naštěstí to šlo lokálně. Před polednem doma. Původně jsme chtěli jít na kolo, ale venku docela chladno, i když svítilo slunce. Navíc já se pořád cítím nějak pokažená. Mám nové léky, nová analgetika ( bez nich den nedám) . Naštěstí si pan neurolog nemyslí, že jsem simulant nebo že je to psychosomatické. 

Druhý plán byl  - zajít si na oběd do restaurace, kde jsme dřív často jezdili. Nejsme úplně šetřící typy, ale když jsme se podívali na ceny, tak nás  chuť přešla. Uvařila jsem oběd  a vyrazila do zahradnictví . Monika s Gabkou slaví příští týden 50 . Obě vášnivé zahradnice. Monika dostane převislou moruši a nějaké kytky, Gabka nářadí. Zdárně jsem moruši narvala do auta a přicvakla si do dveří prst. To by člověk nevěřil, jak moc člověk potřebuje prostředníček při řízení. 

Za hodinu už jsem stříhala na zahradě uschlý bambus. Měla jsem ho sice přes zimu svázaný, ale i tak z něho lítal hrozný bordel. Možná ho příště do něčeho zabalím. Opečený párek na našem vánočním stromku. Málem nám shořela garáž. 

D. byl dopoledne plavat, oběd a pak spal až do večera. Život triatlonisty:)

Letos se přihlásil na irona man do Krakowa. Našli jsme krásné ubytování.  Veganský hotel ( snad nás z hotelu nevyhodí, až uvidí skladbu jídla v lednici) , vybavení z netoxických materiálů ( to zelené marmoleum je krásné, že?!) , v sobotu lekce jogy, kousek do centra, kousek na start i cíl závodu.Už to začíná být tradice. Jede s námi i Borek. 

Byla jsem si stoprocentně jistá, že lampy jsou od HAY. Děsně  se mi líbí, ale stojí 20 tisíc. A ona je vyrábí jedna Polka. Po pravdě, už dřív jsem přemýšlela, že si jednu umudlám sama. Neměla bych svědomí to prodávat, ale vyrobit sama pro sebe, s tím problém nemám. Jak to máte vy ?

Ááááá je tu neděle. Do desíti jsem dělala podklady pro elektro na jednu stavbu. Znovu do galerie. Přijela Iveta Śafránková a kurátor ( který u mě vystavoval ) Ivo Sumec. Instalace výstavy. Stihli to v rekordním čase. Tři hodiny. Já jsem jen přicmrndávala. Vernisáž už tento pátek v 17 hod. Ještě nemám ani plakát, tak jen tak písemně pozvání. Iveta maluje pískem, vyvřelinou z vyhaslé sopky, mokrými šlupkami od ořechů, krásně figury vrství.  Hlavně je vidět jak má figuru skvěle zvládnutou. I když ji pak zjednodušuje, naznačuje, pořád ji v tom vidíte. Musíte to vidět na živo. Pokud jste nikdy nebyli na vernisáži, tak teď je ta příležitost. Garantuju Vám, že se Vám tam bude líbit, nebudete se cítit divně  a budete všemu rozumět.  

Odpoledne jsem se chystala na specifikaci materiálů u jednoho domku v Krásné, ale jsem úplně vygumovaná. Potřebuju na to být svěží. Ale na blog ještě trochu energie je.